Všichni budou trpět," tvrdila Samara Morganová v hororu Kruh z roku 2002, a na její slova brzy došlo. Nezastavila ji ani smrt ve studni, kam ji svrhla její nevlastní matka - svou mučivou bolest otiskla do videokazety, jejíž diváci po týdnu zemřeli při pohledu do tváře Samařina ducha. Pokud ovšem nevyrobili kopii kazety a nepředali zvěst dál. Novinářka Rachel (Naomi Watts) takto zachránila život sobě i svému synu Aidanovi (David Dorfman) a vrací se v pokračování, které mělo dobrý předpoklad uspět: režie se ujal Hideo Nakata, tvůrce původního japonského Ringu, jehož byl Kruh přepracováním. Očekávání sofistikované a zároveň intenzivnější hrůzy se ale bohužel nenaplnilo, naopak - Kruh 2 je fantasmagorickou jízdou, která ztrácí zakotvení v reálném světě, tedy to, co dodává současnému tsunami japonských hororů na mrazivosti.
Že něco není v pořádku, naznačí už první laciná lekačka, když Samara dostihne Rachel v maloměstě, kam se novinářka se synem přestěhovala. Horší než přemíra prvoplánově efektních momentů je však zjištění, že nemrtvé dívce již nejde o šíření vraždící zprávy o své smrti. Hledá totiž náhradní maminku. Že to nezní příliš děsivě? Taky to děsivé není - zatímco u Kruhu naskakovala publiku husí kůže z nepochopitelné záhrobní nenávisti, z nevybíravosti v obětech i z omezeného počtu dní, které hrdinům zbývaly, nyní sledujeme Samařinu zoufalou snahu nahradit Aidana a stulit se vedle Rachel na pohovce. Promodralá postava s dlouhými černými vlasy je tak zbavena hrůzostrašnosti a tím, že příběh pojednává o jejím veskrze osobním zápolení s jednou konkrétní rodinou, se definitivně stáváme 'pouhými diváky'. Pocit, že Samara by se mohla vyplazit i z naší televize, je ten tam.
Na takto podťatý kmen se scenárista Ehren Kruger marně snaží naroubovat variace na scény, jež nesly plody v předchozím dílu. Když jsou Rachel s Aidanem napadeni celým stádem jelenů, jedná se o zřejmý odkaz na zdivočelého koně z jedničky. Oč byl ale jediný hřebec skákající z rozjetého trajektu na první pohled 'obyčejnější', o to byl působivější… A tak můžeme pokračovat. Jistě, v Kruhu 2 se najdou i vydařená místa - moucha, jež se v detailu vynořuje z vyschlého vodovodního kohoutku, vydá za deset šoků. Vzápětí ji však opět vystřídá proud překotného a přeplácaného vyprávění. Filmu už nijak nepomůže ani někdejší představitelka Carrie Sissy Spaceková v roličce Samařiny skutečné matky. Abych uzavřel kruh a vrátil se k úvodnímu citátu: trpět budou tentokrát všichni ti, kdo doufali, že se budou v kině nejen lekat, ale i bát.
Že něco není v pořádku, naznačí už první laciná lekačka, když Samara dostihne Rachel v maloměstě, kam se novinářka se synem přestěhovala. Horší než přemíra prvoplánově efektních momentů je však zjištění, že nemrtvé dívce již nejde o šíření vraždící zprávy o své smrti. Hledá totiž náhradní maminku. Že to nezní příliš děsivě? Taky to děsivé není - zatímco u Kruhu naskakovala publiku husí kůže z nepochopitelné záhrobní nenávisti, z nevybíravosti v obětech i z omezeného počtu dní, které hrdinům zbývaly, nyní sledujeme Samařinu zoufalou snahu nahradit Aidana a stulit se vedle Rachel na pohovce. Promodralá postava s dlouhými černými vlasy je tak zbavena hrůzostrašnosti a tím, že příběh pojednává o jejím veskrze osobním zápolení s jednou konkrétní rodinou, se definitivně stáváme 'pouhými diváky'. Pocit, že Samara by se mohla vyplazit i z naší televize, je ten tam.
Na takto podťatý kmen se scenárista Ehren Kruger marně snaží naroubovat variace na scény, jež nesly plody v předchozím dílu. Když jsou Rachel s Aidanem napadeni celým stádem jelenů, jedná se o zřejmý odkaz na zdivočelého koně z jedničky. Oč byl ale jediný hřebec skákající z rozjetého trajektu na první pohled 'obyčejnější', o to byl působivější… A tak můžeme pokračovat. Jistě, v Kruhu 2 se najdou i vydařená místa - moucha, jež se v detailu vynořuje z vyschlého vodovodního kohoutku, vydá za deset šoků. Vzápětí ji však opět vystřídá proud překotného a přeplácaného vyprávění. Filmu už nijak nepomůže ani někdejší představitelka Carrie Sissy Spaceková v roličce Samařiny skutečné matky. Abych uzavřel kruh a vrátil se k úvodnímu citátu: trpět budou tentokrát všichni ti, kdo doufali, že se budou v kině nejen lekat, ale i bát.